Tísňová volání

V České republice je pro tísňové volání (pro nahlášení událostí ohrožující vaše zdraví, život, majetek nebo vaši bezpečnost či veřejný pořádek) vyhrazeno několik čísel:

Hasičský záchranný
sbor ČR		 150

Zdravotnická záchranná
služba		 155

Policie ČR 158

Městská policie 156

Jednotné evropské
číslo tísňového volání		 112

Horská služba* 1210

* Pozn.: Po celé České republice funguje i jednotné číslo 1210 na Horskou službu. Na rozdíl od linky 112 a ostatních výše uvedených čísel není volání bezplatné. Služba je zřízena v mobilních a pevných sítích všech českých operátorů jako přístup na tísňové linky. V českých horách je vhodnější volat číslo s mezinárodní předvolbou, tedy +420 1210, protože část horských oblastí už pokrývají operátoři z ciziny.

 

Jak si čísla tísňového volání zapamatovat

Pro snadnější zapamatování jednotlivých čísel je dobré osvojit si malé nápovědy:

  • poslední číslice u hasičů je „0“ - připomíná stočenou hadici k hašení (nebo rybník),
  • poslední číslice u záchranky je „5“ - připomíná invalidní vozík,
  • poslední číslice u policie je „8“ - připomíná policejní pouta,
  • poslední číslice u městské policie je „6“ - připomíná blok na vypisování pokut,
  • tak zvaná „sto dvanáctka“ je pak jednoduchým početním příkladem: 1+1=2.

 

Kdy které číslo volat

150    Hasiči - číslo slouží k oznámení požáru, výbuchu, živelní pohromy, úniku nebezpečných látek, technických havárií, potřeby vyproštění osob atd. Toto číslo je odbavováno natv3 krajských operačních a informačních střediscích Hasičských záchranných sborů krajů společně s tísňovým číslem 112.

155    Zdravotnická záchranná služba - toto číslo je třeba volat, dojde-li k náhlé poruše zdraví, úrazu nebo nehodě se zdravotními následky (např. neobvyklé tlaky či bolest na prsou, potíže s dechem, porucha vědomí, bezvědomí, křeče, otrava léky, chemikáliemi atd.). Proškolená obsluha (zdravotníci) radí po telefonu, jak poskytnout první pomoc ještě před příjezdem sanitního vozu a v případě potřeby vedou telefonicky asistovanou neodkladnou resuscitaci.

158    Policie ČR - na číslo volejte tehdy, došlo-li k narušení veřejného pořádku a bezpečnosti, krádeži, násilí, nálezu mrtvé osoby, nálezu podezřelého předmětu (např. opuštěné zavazadlo, nevybuchlá munice). Toto číslo rovněž vytočte v případě závažné dopravní nehody, kterou je třeba prošetřit.

156    Městská policie (pokud je v městě zřízena) - přivolaná městská policie řeší vandalismus, drobnou kriminalitu, špatné parkování ohrožující bezpečnost, rušení nočního klidu atd.

112    Jednotné evropské číslo tísňového volání - toto číslo volejte vždy při závažnějších mimořádných událostech, potřebujete-li pomoc více složek. Pokud si nevspomenete číslo jednotlivých záchranných složek (hasiči, záchranný služba, policie) můžete volat i na číslo 112.

 

Nahlášení mimořádné události

Je samozřejmě mnohdy těžké v tíživých situacích, které se vás bezprostředně týkají, zachovat klid. Pokud se ale v období, kdy vám nic nehrozí, pokusíte zapamatovat základní pravidla hovorů na tísňové linky, pak se později můžete přesvědčit, že uváděné rady pomohou urychlit zásah záchranných složek na vzniklou událost.

Před nahlášením události

  • Než zavoláte na tísňové číslo, udělejte vše pro své vlastní bezpečí (dostatečná vzdálenost od požáru nebo místa nehody a podobně).
  • Pokuste se uklidnit a zorientovat v okolí (obsluha linky bude chtít vědět, kde se přesně událost stala).
  • Během hovoru se snažte mluvit pomalu, klidně a srozumitelně.

Jak správně nahlásit událost

Hasiči, záchranáři a policisté jsou 24 hodin denně připraveni vyjet a poskytnout pomoc v nesnázích. Každý zásah začíná a končí na operačním středisku. Pro účinnou pomoc při požárech a jiných mimořádných událostech je velmi významné včasné zavolání na tísňovou linku. Tísňové linky slouží výhradně pro příjem oznámení o mimořádné události. Obsluha těchto linek je speciálně proškolena zvládat přijímaní hovorů od lidí ve stresu, jsou naučeni od volajících získat maximum informací potřebných pro vyslání adekvátní pomoci. Pokud si člověk osvojí základní pravidla této komunikace a pokusí se zachovat při volání „chladnou hlavu“, může tak usnadnit (a hlavně urychlit) vyslání pomoci.

Co je potřeba nahlásit

  • Co se stalo (Je třeba popsat událost, rozsah, počet postižených nebo ohrožených osob. Na základě tohoto popisu se vysílají síly a prostředky jednotlivých složek.)
  • Kde se to stalo (Uveďte pokud možno přesnou adresu nebo popište místo události. Pokud je třeba, popište i nejvhodnější cestu k tomuto místu - v zahrádkářské kolonii, chatové oblasti apod. Podstatné je sdělit, kde se událost fyzicky stala, nikoliv, kde se právě nacházíte.)
  • Kdo volá (Je třeba nahlásit také jméno a kontakt na volajícího.)

Důležitá rada - nikdy nezavěšujte jako první! Operátor se vás může zeptat na upřesňující informace, např. kolik osob je postiženo mimořádnou událostí, kolik pater má budova, v níž hoří, zda je havarované vozidlo vybaveno pohonem na zkapalněné plyny (LPG/CNG), uniká-li z automobilové cisterny nějaká chemická látka a podobně.

Je možné, že vás bude operátor zpětně kontaktovat za účelem zjištění dalších informací nebo poskytnutí dalších rad. Proto je dobré ponechat mobilní telefon u sebe a telefonní linku volnou pro další možnou komunikaci.

Často se stává, že více volajících ohlašuje stejnou událost. Proto se může stát, že vás obsluha linky požádá pouze o poskytnutí dodatečných informací nebo upřesnění informací o události a ukončí hovor. Operátor tímto způsobem zabraňuje zbytečnému opakování stejných informací a uvolňuje tísňovou linku pro další tísňové hovory.

 

Jak poznáte, kde se nacházíte

Města

Ve městech je situace jednodušší. Každá ulice je označena cedulí se svým názvem, stejně tak je každý dům označen číslem popisným, případně také číslem orientačním. V menších obcích bývají domy označeny zpravidla pouze číslem popisným, bez názvu ulice. V některých městech (např. v Praze) existuje číselné označení sloupů veřejného osvětlení. Rovněž lze oznámit blízkost významných budov, jako jsou školy, pošty, kostely, hřbitovy, benzinové stanice, obchodní centra nebo zmínit jiné orientační body (tovární komíny, zastávky městské hromadné dopravy apod.).

 

Silnice, dálnice

Na dálnici je umístěn každého půl kilometru označník, podstatné je rovněž zmínit směr jízdy tv7(např. dálnice D1, 105,5 kilometr, směr z Prahy na Brno). Pokud budete volat z dálniční hlásky, ta je označena, na kterém kilometru se přesně nachází. Silnice I. třídy jsou označeny číslem (např. I/49). Na silnicích nižších tříd jsou značeny číslem podjezdy, mosty (např. 148‑005).

Rovněž každý železniční přejezd má zezadu na výstražném sloupku umístěno písmeno P a za ním číslo (např. P10708).

 

Přírodní prostředí

V přírodním prostředí je určení přesné polohy složitější. Je možné využít turistického značení, nadzemní elektrické vedení velmi vysokého napětí, vodní toky a nádrže. Památná místa (pomníky, kaple), vysílače, rozhledny, železniční viadukty, mosty mohou také posloužit k orientaci v neznámém terénu. Nejpřesnější určení místa ve volné přírodě je pomocí GPS souřadnic (prostřednictvím GPS navigace nebo tzv. chytrých mobilních telefonů).

 

Zneužití tísňových linek

Vědomé zneužití tísňových linek je trestným činem. Díky moderní technologii lze volajícího dohledat. Linky tísňového volání jsou zřízeny pouze pro přijetí stavu nouze. Záchranáři, kteří jsou vázáni na řešení neexistující události, mohou chybět jinde!

Zdroj: text a foto převtazo z portálu KRIZPORT.