Myšlenku, založit ve Slatinkách hasičský sbor, vzkřísil tehdejší starosta obce Bohumil DOLEŽEL.
Ve svých pamětech vzpomíná, jak v době, kdy ještě nebyl starostou, navštívili obec hasiči ze Slatinic, jejichž sbor byl založen již v roce 1892. U rybníka předvedli občanům svůj ,,hydrofór“, což byla dřevěná káď na čtyřkolovém podvozku taženém párou koní. Káď byla opatřena ruční stříkačkou.
V tehdejší době měly Slatinky rybník zbudovaný roku 1886, ba dokonce i vodovod, nejstarší vesnický vodovod v okrese, sloužící obci již od roku 1894. Obcí protékal navíc potok zvaný Deštný. Proto o vodu nebyla v obci nouze. Neměla však to hlavní, hasičský sbor s dobře vycvičenými a vyzbrojenými hasiči připravenými k boji s případným ohněm. Než ale myšlenka, založit hasičský sbor, uzrála to trvalo ještě několik let.
Až roku 1921 – dal se starosta obce Bohumil DOLEŽEL spolu s Rud. MAČÁKEM, Jos. HOFSNEIDEREM, Jos. PŘIKRYLEM a Konstantinem MATUŠŮ do přípravy sborových stanov a k hledání občanů ochotných věnovat se hasičské činnosti.
Roku 1922 – zúčastnil se starosta obce úředního jednání v Prostějově. Po jednání pozval si okresní hejtman Studnař starosty obcí ČELECHOVIC, TŘEBČÍNA, ANDLERKY, DOBROCHOVA a SLATINEK k pohovoru. V něm připomněl jim již velmi starý rakouský zákon, kterým se ukládá zřízení hasičských sborů ve všech obcích.
Náš starosta požádal hejtmana, aby Slatinky z této výtky vyjmul, neboť jsou již k tomu připraveny.
Brzo na to byly stanovy sboru dopracovány a odeslány ke schválení. Po jejich schválení a doručení zpět ( 24. Července ), sešli se organizátoři a rozhodli se svolat do hostince u Hradilů (v čp. 25) ustavující valnou hromadu – a to na den 6. Srpna!
6. srpna 1922 ve 14 hodin, schází se u Hradilů ustavující valná hromada, zakládající hasičský sbor v naší obci. U jeho zrodu stáli:
Hruba František | Cifera František | Kaláb František | Protivánek Ignác | Coufal František |
Křížek Martin | Protivánek Alois | Dadák František | Křížek František | Sedláček Hynek |
Doležel Bohdan | Labounek František | Tichý Josef | Dopita Josef | Mačák Jan |
Valenta František | Dozrál Antonín | Mačák Rudolf | Valenta Ludvík | Hofschneider J |
Malíšek Jaroslav | Zatloukal Antonín | Hubáček Jaroslav | Nevrlý Ignác | Zhříval Vítězslav |
Starosta obce Bohumil Doležel promluvil k přítomným o významu hasičstva, o jeho úkolech a povinnostech a seznámil je se sborovými stanovami. V následujících volbách zvolen pak byl výbor sboru a starostou sboru, kterým stal se sám starosta obce.
Na této valné hromadě rozhodli se všichni přítomní říkat si mezi sebou "bratře“. Za podřeknutí stanovena byla pokuta 1 Kč, za neomluvenou nepřítomnost 2 Kč.
Počátky byly svízelné, nebyla výstroj ani výzbroj, ba nebylo ani kde se scházet. Ještě v roce 1922 se však uvolil pan Pučan propůjčovat sboru své pohostinství a sál ( v čp. 90 ), ke schůzkám, cvičením a jiným podnikům. Hasičský sbor ve Slatinicích nabídl sboru zapůjčovat k výcviku svou stříkačku.
Výbor obrátil se s žádostí o peněžitou podporu na obec, velkostatek Plumlov, knížeti Lichtenšteinovi, okolním obcím, továrnám a cukrovarům. Jejich dary však k pořízení nejnutnější výstroje a výzbroje nestačily. Proto využil sbor i půjčky, poskytnuté Rolnickou záložnou ve Slatinicích.
VýzbrojPočátkem roku 1923 – ušito bylo 22 cvičných obleků a zakoupena výzbroj. V hasičských závodech v Čechách pod Kosířem zakoupena i ruční stříkačka a potřebné množství hadic.
Hasičské skladištěStříkačka a výzbroj byla uskladněna ve stodole pana Spurného (v domě čp. 10). Proto bylo roku 1924 rozhodnuto postavit řádné skladiště. Po krátké přípravě se rozjely práce naplno a za 77 dní bylo dokončeno a slavnostně předáno k užívání.
Základní podmínky pro činnost byly naplněny!
Od data 6. srpna 1922 se činnost dá dělit do čtyř období, kdy postupem času se střídala léta úspěšná a pohodová s léty horšími.
V období let 1922 – 1939 ve sboru pracovalo 33 členné družstvo mužů, 9 členné družstvo žen, 20 členné dívčí a chlapecké družstvo a hasičská četa v obci Antlerka. Byla pořízena výstroj a výzbroj pro všechny členy, zakoupena ruční koňská stříkačka a k ní 100 metrů hadic na navijáku a postaveno hasičské skladiště. Postupem času byl sbor dovybaven motorovou stříkačkou a dvoukolovým výsuvným žebřem. V té době byl sbor jedním z nejlépe vybavených a vycvičených v župě. Též se aktivně věnoval pořádání kulturních akcí – divadelní představení, taneční zábavy, plesy, výlety a slavnosti. Podílel se na zdolání 18 zhoubných požárů v naší obci i okolních a v dalších 5 případech byl v plné pohotovosti.
V období válečných let 1939 – 1945, kdy Hitlerovská vojska obsadila naše území, se začaly množit příkazy a zákazy, které se dotkly většiny spolků, kromě potřebných – myslivci, rybáři a hasiči, ale jejich činnost byla velmi omezena přísnými pravidly. V tomto temném období došlo k zákazu společenské činnosti, tedy i k omezení a později k zákazu činnosti spolkové. V té době byla provedena jen nejnutnější údržba majetku z důvodu nedostatku materiálu. Nebylo možné zakoupit ani nové oblečení a vybavení, jelikož stejně jako na potraviny i zde platil přídělový systém. Po skončení války v květnu 1945, sbor ihned 1. června svolal valnou hromadu, ale čas k řádné činnosti ještě nenadešel, protože mírový život se teprve rozbíhal – trvalo několik měsíců, než byly vydány nové směrnice pro činnost hasičů.
Další období zahrnovalo léta 1945 – 1989. Když už se činnost hasičů rozběhla, přišel únor 1948 a veškerou moc převzala Komunistická strana. Ta započala s „očistou“ organizací a myšlení lidí a stanovila, že starosta nebo velitel sboru musí být komunista schválen místním národním výborem. Sbor také musel ustanovit funkci politicko-výchovného pracovníka a zahájit politické školení členů. Ve sboru byli i odpůrci nových pořádků, na schůzích tak bývalo rušno a několik členů ze sboru odešlo. Nakonec se dospělo k názoru nezatahovat politiku do hasičiny. Tento názor vydržel jen do roku 1953, kdy byla definitivně dokončena reorganizace hasičstva, která stanovila prohlubovat politickou uvědomělost socialistického smýšlení a podílet se na budování socialismu. Uniformy, vycházkové i pracovní, značně zestárly a předávaly se z člena na člena, kompletně výstroj byla obnovena až v roce 1982.
V roce 1959 stará požární stříkačka byla nahrazena novou skříňovou dvoukolovou stříkačkou s vybavením. O pár let později bylo pořízeno vyřazené dopravní auto od Dopravních staveb, které bylo přestavěno na hasičské, ale jeho věčné opravy a špatný technický stav zanedlouho ukončily jeho provoz. Blýsklo se i na lepší časy, když sboru byla přidělena nová motorová stříkačka PS-12 s kompletním vybavením. Tu využila zejména mladá zásahová devítka, která v sedmdesátých a na počátku osmdesátých let dokázala 11x vyhrát okrskovou soutěž a vládla v soutěži jednotlivců. Ve sboru též několik let pracovalo družstvo mladých hasičů. Po roce 1983 začal upadat zájem o práci ve sboru, až došlo ke snížení počtu členů na historické minimum 24 členů. Námětová a poplachová cvičení se nevyhlašovala, praktická činnost byla omezena na minimum a ochabovala i činnost kulturní.
Sametová revoluce skoncovala s komunistickou nadvládou a odstartovala změny v celé republice. Změny hasičského sboru, tedy i našeho, se dotkly v roce 1993 – obnovil se dřívější název Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska, obnoven byl historický znak i vlajka, byl vzkříšen patron hasičů sv. Florián. Po roce 1993 došlo k výměně některých funkcí ve výboru v našem sboru. Došlo ke zvýšení zájmu o činnost ve sboru a k rozšíření členské základny. Obnovily se staré tradice jako ostatky, hody, stavění a kácení máje. Postupem času byly zakoupeny nové vycházkové i pracovní obleky, opravy se dočkala hasičská zbrojnice, byly pořízeny dva hasičské automobily a nový hasičský prapor. Opět je založeno družstvo mladých hasičů.